Blog
Fotograf přírody
Blog
I přesto, že se SPOLEČNOST právě plaví po bouřlivých mořích ekonomiky, informatiky a bůh ví čeho všeho ještě, tu a tam se prý přeci jen najde nějaký ten klidný PŘÍSTAV. V něm kotví možná trošku nemoderní bárky, které se ještě před nedávnem také hnaly za tím „DŮLEŽITÝM“. Stěžně se prohýbaly, lana sténala a plachty se trhaly ve švech. To vše proto, aby… a ono je to vlastně jedno, proč. Podstatné je, že včas zakotvily. Dopluly k POZNÁNÍ, že to důležité nebude, ono to už JE. Dnes už se „jen“ klidně houpou na vlnách. Mají VŠECHNO – mají ČAS. Vyhoďte také kotvu, můžete si třeba chvilku číst…
Téměř pokaždé, když se setkám s mláďaty divokých tvorů, neubráním se úvahám o jejich nastávající životní pouti. Otec nás doma vedl k úctě k životu a přírodě, a tak se nejspíš jeho „zelená“ výchova promítla nejen do našich chlapeckých duší. Byl jsem proto velmi zvědav na to, zda se podaří sovím rodičům všechna svá toho roční mláďata odchovat.
První návštěva terénu po mém návratu směřovala ke všem na jaře obeznaným místům. První jsem zamířil za výry. Zhruba jsem tušil, kde by mohla samička „sedět“, což je v případě výrů nezbytná informace. Jsou neskutečně choulostiví na rušení, proto je potřeba postupovat zvlášť obezřetně.
Leden 2019 byl jako každý jiný leden, pořádně mrazivý a také dost letargický. Příroda i lidé kolem šetřili síly. Vždyť, kdo ví, jak dlouhá bude zima, jaký bude celý rok?
