Autor:stepanmikulka
Téměř pokaždé, když se setkám s mláďaty divokých tvorů, neubráním se úvahám o jejich nastávající životní pouti. Otec nás doma vedl k úctě k životu a přírodě, a tak se nejspíš jeho „zelená“ výchova promítla nejen do našich chlapeckých duší. Byl jsem proto velmi zvědav na to, zda se podaří sovím rodičům všechna svá toho roční mláďata odchovat.
První návštěva terénu po mém návratu směřovala ke všem na jaře obeznaným místům. První jsem zamířil za výry. Zhruba jsem tušil, kde by mohla samička „sedět“, což je v případě výrů nezbytná informace. Jsou neskutečně choulostiví na rušení, proto je potřeba postupovat zvlášť obezřetně.
Leden 2019 byl jako každý jiný leden, pořádně mrazivý a také dost letargický. Příroda i lidé kolem šetřili síly. Vždyť, kdo ví, jak dlouhá bude zima, jaký bude celý rok?
Ve své tvorbě se nejčastěji vracím k divoké přírodě mírného pásu, a to na území Evropy s důrazem na Českou republiku (především Jeseníky, Oderské vrchy a jižní Morava). Především divoká příroda České republiky mi přirostla k srdci už jako klukovi. Každý krok za město byl pro mě velkým dobrodružstvím, každý živočich nebo rostlina mě dokázali nadchnout už jen tím, že jsou.
